Ovečka

Tak co nového u Zajíčků? Jsme to ale ostudy, že jsme rok o sobě neaktualizovali zprávy na Ovečce. Kdyby naše Zuzka dobře mluvila, určitě by si postěžovala, že nikdo neměl čas…

Mamka se účastnila školení FIE metody a to hned dvakrát, taťka zase studoval Baťovku, brácha bojoval v domácí škole ( Ondra už je prvňák !), do toho jsme rekonstruovali a stěhovali se do většího bytu. No a Zuzajda se seznamovala s novou školkou – blíž našeho bydliště. Už to tak bereme s humorem, že děláme osvětu v integraci dětí s postižením do Mateřských škol u nás ve městě, protože od dalšího školního roku budeme opět v jiné MŠ.

To má ale jeden podstatný důvod – bude nás o jednoho víc. A tak školka přímo na naší ulici odlehčí a usnadní život (doufáme) celé rodině.

Ale vy jste stejně nejvíc zvědaví, co nového u Zuzanky…… Holka roste jako z vody. Copy už jsme zkracovali.Ve školce se jí moc líbí, děti ji přijaly velice dobře a starají se, aby se k ní nikdo nechoval špatně. Myslím, že mají zbytečné obavy – ale ten ochranitelský syndrom prostě v některých je.

Kdyby děti věděly, jaký má Zuzka bojový výcvik od bráchy, tak by si ji spíš pořídily jako bodygárda. V žádné překážce nevidí problém: leze brácha na strom – ona také, brácha stojí na houpačce a houpe se – Zuzka taktéž, brácha visí na laně- žádný problém pro Zuzku. Dokonce nám začala venku čurat ve stoje J. Prostě brácha je vzor.

Jinak stále přetrvává veliká obliba písniček a tanečků – kdekoliv je příležitost se vlnit při hudbě, Zuzka ji využívá. Nejlépe na veřejnosti. Naposledy to bylo, když jsme navečer procházeli městem. Na rohu ulice hrál na flétnu místní „ pouliční umělec“. Na zemi před sebou klobouk na drobné. Zuzka samozřejmě k neudržení, a tak jeho hudební vystoupení doplnila svým tanečním. Museli jsme ji po hodné chvíli odtáhnout. Ale pohled to byl nádherný – každý, kdo to viděl se usmíval a myslím, že na tento zážitek hned tak nezapomene. Škoda, že jsme neměli foťák.

Jelikož má Zuzka velmi malou aktivní slovní zásobu ( na rozdíl od té pasivní), dost často nerozumíme, co nám chce sdělit. Když konečně rozluštíme některé nové slovo, tak je z toho veliká událost. Takže už víme,co znamená PKÁKY – velmi oblíbený pokrm dětí – špekáčky, a také jsme už přišli na to, jak říká Ondrovi – ale to se nedá napsat, protože to zní jako chrčení. Jinak nás občas překvapí, jak rozumí i humoru: S bráchou si kreslili u stolu. Zuzka říká –„ balón“ a kreslí kolečko. Na to já říkám: „ maminka má balón“ a když se na mě oba otočí, aby se ujistili, že nekecám, ukazuji na své břicho v osmém měsíci těhotenství. Ondra se směje a Zuzka na to: „ mami, mimi“ a taky se směje. A pak že jí to nepálí…

Opravdu se s našimi dětmi nenudíme a už vůbec nás netrápí, že naše dcera nezapadá do standardu. Naopak. Je to tak pozitivní a veselá duše, že rozjasňuje každý náš den svou milou přítomností. (přestože umí i zlobit, cvaknout se tak, že s ní nikdo nehne a občas i neposlouchá- jako ostatní děti) Uvidíme, jak přijme očekávaného nejmladšího člena naší rodiny. Ale o tom až příště.

Zdravíme všechny čtenáře a fandy dětí s DS. Zajíčkovi