Výrazný pokrok v biomedicínských vědách a ve vzdělávání lidí s DS, jakož i změna postoje společnosti, vedou k většímu očekávání, nadějím a úspěchům lidí s Downovým syndromem. Profesionální pracovníci a komunita, povzbuzeni nárůstem vědomostí o Downově syndromu, by měli zabezpečovat přiměřenou integraci v souladu s konkrétními předpoklady každého jednotlivce s DS a pomáhat mu při seberealizaci.
· Cílem veškeré pomoci a vzdělávání dětí a dospělých s DS, je zajištění jejich největší možné autonomie ve společnosti. Děti s DS budou mít prospěch ze vzdělávání v prostředí, které je omezuje co nejméně.
· Odborníci a rodiče musí ve výchovném a socializačním procesu partnersky spolupracovat. Tato spolupráce by měla být podporována na všech důležitých stupních života dítěte.
· Rodiny jsou hlavními protagonisty v programu rané péče. Základem pro vývoj dítěte je přirozené spojení mezi ním a rodiči.
· Rodiny je třeba povzbudit, aby zpětně poskytly svoje vlastní zkušenosti a pozorování profesionálním pracovníkům,a tak obohatily jejich vědomosti a kompetence.
· Rodiče i profesionální pracovníci by měli u dětí s DS věnovat zvláštní pozornost rozvoji celkové komunikace, včetně řeči a jazyka.
· Rodiny by měly svým dětem nabídnout více možností získávat různé zkušenosti, dát možnost volby a vést je k odpovědnosti za ni. To je ideální cesta k dosažení co největší samostatnosti a sociální kompetence.
· Nejnovější pokroky v metodice vzdělávací strategie, zejména čtení, psaní a v matematice, umožňují zlepšit možnosti uplatnění jedinců s DS. Během vzdělávání je třeba co nejvíc rozšiřovat rozsah jejich pozornosti, podporovat motivaci a sebeúctu.
· Pracovní možnosti dospívajících a dospělých lidí s DS by měli být přizpůsobeny jejich individuálním schopnostem. Včasný a různorodý pracovní výcvik by se měl zaměřit na individuální zájmy, manipulační schopnosti a možnosti zodpovědného rozhodování člověka s DS.
· Během celého období dospělosti by se měl uplatňovat nepřetržitý vzdělávací program, přizpůsobený individuálním požadavkům a všeobecnému vývoji.
· Nezbytnou součástí správného fungování rodiny jsou společné i individuální volnočasové aktivity. Kromě potřebného oddechu vedou rodinu ke zlepšování mezilidských vztahů v rodině i komunitě.
· Právě volnočasové aktivity jsou důležitou součástí integračního procesu a včlenění (inkluze) lidí s DS do běžného života.
· Rodiny je třeba povzbudit, aby se aktivně připojily k rodičovským skupinám a společně s nimi dosáhly pozitivních změn ve společnosti. Měly by si uvědomit, že individuální snaha bývá krátkodobá a vyžaduje velké osobní úsilí, zatímco skupinová akce může zajistit s menším nasazením větší změny ve prospěch dětí s Downovým syndromem.
MUDr. Mária Šustrová a kol.: "Diagnóza: Downův syndrom" (2004)
