Downovy
úsměvy
Sdružení Ovečka v čele s Janou Jarošovou a Šárkou Jakobi pořádalo na Biskupském gymnáziu osvětu o Downově syndromu. OPS Ovečka bylo založeno roku 2003, a od té doby pomáhá rodinám s dětmi znevýhodněnými Downovým syndromem. Po prezentaci dlouhé půldruhou hodinu, nám dvě z přítomných maminek/Terezky (13 let) a Honzíka (12 let)/ ukázaly, že handicapovaných lidí se nemusíme bát, a je důležité jim pomáhat.
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že Terezka trpí Downovým syndromem?
Už si to moc nepamatuji, samozřejmě to bylo zaskočení, protože jsme čekali zdravé miminko. Ale na druhou stranu jsem byla šťastná, že miminko porod přežilo. Rodina přijala tento fakt bez problému, jen babička měla na začátku pochyby, které se vytratily, jakmile Terezku uviděla.
Jak probíhá studium vašich dětí na základní škole?
maminka Terezky: Ostatní spolužáci přijali Terezku naprosto normálně, a během studia jí napomáhá osobní asistentka.
maminka Honzíka: Honzík navštěvuje základní církevní školu Rudolfovská a pomáhá mu zde asistentka. Jediný problém, který se během studia vyskytl, byla původní asistentka ve Zlivi, která Honzíka přetěžovala, a měla na něj nároky jako na normální děti. Se současnou asistentkou jsme velice spokojeni.
Jak vnímáte Terezčin vývoj?
Každý den je pro nás milým překvapením. S Terezkou si věci mnohem víc užíváme, oslavujeme každý pokrok. Mám již staršího syna, a nyní vím, že vnímáme i ty okolnosti, které nám dříve přišly samozřejmé.
Myslíte, že kvůli Downovu syndromu je okolí šetrnější než by mělo?
maminka Honzíka: Na děti s Downovým syndromem je důležité brát ohledy, ale přílišná shovívavost také není k dobru.
Dita Penzová